čtvrtek 26. ledna 2017

Když se zastaví čas....

....jen na pár chvil.Život se vám promítne jako film,chcete zachytit poslední okamžiky.

Odešla hvězdička v mém životě,človíček,který nám dal domov a lásku.

A i když jsme nebyly děti její krve,vždycky nám říkala,že jsme děti jejího srdce,že tomu tak chtěl osud.

Její srdíčko dotlouklo klidně.

Vždycky říkala,že se bojí co pak bude s dědou,když odejde dřív než on.

Bohužel děda trpí stařeckou demencí a potřebuje péči celý den.Tělo mu funguje bez problémů jen ta hlava,je jako dítě.Museli jsem ho odvézt tam kde tu péči bude mít.Chvílemi jako když si vše uvědomí pronese,že je k ničemu,že už chce umřít.Teď nám nejvíc chybí táta,který tu měl být.....

Tohle je skutečná realita,člověk je tak bezmocný.Několik dní se snažím si srovnat myšlenky a stále mám před očima jak se děda usmívá...milosrdná nevědomost,kterou naštěstí má ve svých 92letech.

Celý život nás učili,že největší předností člověka je slušnost,dali nám moře lásky,zachránili nás.

Miluju je.





15 komentářů:

  1. Milá Leni,
    tak moc tě chápu, zažila jsem to samé, jen byl táta mladší.
    Důležité je, co nám dali, čím jsme pro ně byli a do poslední chvíle se měli rádi.
    Život jde dál se vzpomínkami...
    Dana z Podkr.

    OdpovědětVymazat
  2. Leni,pracuji s lidmi s demencí a vím,jak je těžké se o ně starat.Proto chápu vaše rozhodnutí.Věřte,že bude o tátu dobře postaráno.

    OdpovědětVymazat
  3. Leni,je mi líto,co Vás potkalo...Já se toho taky hrozím-vím,že to jednou přijde.Už mi do nebíčka odešlo hodně blízkých lidiček..Dnes je to zrovna 39 let,co mi umřel můj NEJ děda..a není dne,kdybych si na něho i na babičku nevzpomněla...Mám na ně krásné vzpomínky.Moji rodiče bydlí naproti nás,mají 81+83 let a já vím,že jsou tu kdykoliv pro mě.I když nejsem na nich závislá-myslím finančně.když ale bylo nejhůř,vždycky mi pomohli.A děsím se toho,až jednou v domě,který postavili a žili tu skoro celý život,bude bydlet někdo cizí...
    Leni,držte se!!Z.

    OdpovědětVymazat
  4. Leni nedávno jsme to samé řešili s babičkou. Do svých 90 ti let byla úplně skvělá, čilá, ale v 90 ti nastal zlom... Díkybohu nás poznávala do poslední chvíle, dožila se 93 let v domově, kde se o ní vzorně starali. Byli jsme u ní každý týden, ikdyž to nebylo v místě našeho bydliště. Věděla, že nás má. A ač spousty věcí vypustila, tak jsem si jistá, že moc dobře věděla, jak já jí miluju ;-)
    Držím palce a objímám.

    Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. Je mi ľúto, čo vás postretlo, viem si predstaviť, čo prežívate. Na tému demencie-Alzheimerova choroba som písala bakalársku a diplomovú prácu...
    Držte sa, prajem vám veľa síl a dobrých ľudí okolo ❤
    A.

    OdpovědětVymazat
  6. Leni, upřímnou soustrast.
    I já už mám tuto zkušenost...tak si dopřejte dostatek času na truchlení a dědouškovi přeji, ať se má v novém domově stejně dobře jako s vámi doma. Vaše řešení nemusíte obhajovat, dneska to prostě jinak nejde. Moc mě mrzí, že teď máte smutný čas. Děkuji za baliček. Došel v pořádku a maminka měla velikou radost. Určitě se ještě vrátím. Mějte se jak to jen nejlíp jde, pa Radka

    OdpovědětVymazat
  7. Ach Leni, upřímnou soustrast. Vím o čem píšeš, také jsme to v rodině zažili před pár lety a má tchýňka už nás ani nepoznávala. Také následně musela zůstat v ústavu, kde měla péči po celých 24 hodin. Sice návštěvy byly smutné, protože si myslela, že jsme cizí lidé, ale pro ni ta nevědomost byla osvobozující. My trpěli více tím smutkem, že to tak musí být.
    Lidi, které máme rádi a odešli, vždy zůstanou s námi - ve vzpomínkách. Dali ti do života tolik lásky a porozumění...
    Ála

    OdpovědětVymazat
  8. Lení, je mi to moc líto...
    Ve vašich srdcích je / jsou napořád. Tyto tvé řádky hovoří o hloubce, lásce, vděčnosti, pokoře, naději, štěstí... o tom, jak by to mělo být ♥
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
  9. Leni, upřímnou soustrast... Vzpomínky zůstávají... ♥ D.

    OdpovědětVymazat
  10. Leni upřímnou soustrast ! Je mi líto i dědy, ale znám to také velice dobře. Krásné vzpomínky s Vámi zůstanou napořád... Držte se a objímám na dálku. Marcela

    OdpovědětVymazat
  11. Leni,jen čas umí vyléčit bolest a nechat v mysli jen krásné vzpomínky bez prvotního pocitu prázdnoty a neskutečné bolesti.Ze srdce Vám přeju,at tenhle čas přijde co nejdříve...H.

    OdpovědětVymazat
  12. někdy bych chtěla umět říct - napsat - něco smysluplnýho, něco jinýho než jen upřímnou soustrast ... něco .....
    simona

    OdpovědětVymazat
  13. Všem vám moc děkuji i za krásné vzkazy přes email.
    Mám pocit,že se asi dám na zimní spánek....začínám být promrzlá na kost,skoro mi nepomáhá se zahřát u ohně.
    Tak snad brzy zase něco vložím:))Pořádně se oblékejte,mažte si tvářičky do mrazu a jezděte a choďtě opatrně,můj muž upadl a má naraženou kostrč.Lenka

    OdpovědětVymazat
  14. Leni, konečně jsem se odhodlala napsat. Známe se virtuálně z MMB a fleru :). Jsem moc ráda, že jsem také našla tento blog. Moc ráda nakukuji :). Leni, vím jaká je to bolest. Mně umřela v květnu maminka, prožila jsem si to také...a stále to bolí. Zůstal nám tedy děda sám, je mu 71 let. Ta samota ho strašně tíží...:( pořád pláče, bojíme se o něj.
    Ano, vzpomínky zůstávají a najednou se vše zpětně promítá jako film...
    Upřímnou soustrast Vám všem doma!
    Soňa L.

    OdpovědětVymazat