Vzpomínka na druhého tátu...
..na velkého člověka v mém životě.Poznala jsem ho v devíti letech a vůbec to nebylo jednoduché.Vychoval mě a mé dvě nevlastní sestry jako svoje,časem k nám přibyla do party další sestřička.Úsměvné,ale je to tak, v životě jsem měla dva opravdové táty.Můj nevlastní táta nečekaně zemřel a v neděli tomu bude 16let.Tohle období mívám trochu slzavé a bolestivé.Čím více času uběhlo tím více si uvědomuju jaký by byl život s ním.Co všechno by naučil mého syna.Byl neskutečně šikovný a hlavně vzor.Učil mě slušnosti a v životě nás bral stejným metrem.A s mým vlastním tátou měl dobrý vztah.Nejednou jsme jedli u jednoho stolu a já se otáčela na každého z nich a říkala jim oběma táto.Dokonce jsme všichni spolu trávili i vánoce.Často se mi o něm zdá a ve snu vím,že přišel jen na návštěvu.Držím ho v dlaních jako světlo a je mi krásně.Málo jsem mu říkala,že ho mám ráda a často jsem vzdorovala.Dnes vím,že on byl dar z nebes.
Tak jako babička s dědou,které nám život dal navíc:))nejúžasnější lidičkové ,stále žijící tvorečkové.
Život je sice složitý,ale myslím,že všichni máme kolem sebe lidi,kteří čekají na náš úsměv a milé slovo,že je máme rádi.....
Tak krásne si to napísala až sa mi objavila slzička, nech odpočíva v pokoji...
OdpovědětVymazatLení,
OdpovědětVymazati já jsem o vlastního tátu tragicky přišla už v 7 letech, někdy si říkám jaké by to bylo, kdyby žil.
Stejně tak se mi často zdá o mých dvou babičkách, které jsem také moc milovala!
A o zvlášť o jedné se mi často zdá a mám velmi živé vzpomínky na chvíle s nimi.
Kolikrát si říkám, jak ten život s úsměvem zvládala!
Dokonce jsme si teď do práce koupila talíř s modrým proužkem, protože mi připomíná ten, z kterého jsme u ní jako děti jedly.
Čím je člověk starší, tím více si uvědomuje co všechno pro něj rodina znamená!
Ale nesmíme být smutní, vzpomínky nám nikdo nevezme!
Klidné předvánoční dny Vám všem do stodoly se Šímou přejeme!
Leni, dnes mám smutný den,odešel mi jeden moc milý človíček... kouknu k Vám a tady takový článeček... D.
OdpovědětVymazatLeni, krásně jsi zavzpomínala. I když milovaný člověk odešel, vzpomínky zůstávají stále s námi. Mně zemřel otec, když mi bylo 17 a zůstala jsem s mamkou sama.Mnohokrát v životě jsem si říkala, co by říkal na mé tři kluky...A letos nám odešel poslední rodič, manželův otec, který mi byl v mém manželském životě druhým tátou, tak moc jsem ho měla ráda. Letos to budou první vánoce, kdy už vůbec nikdo z nich s námi u stolu nebude sedět a já nevím jak se s tím poperu.
OdpovědětVymazatÁla
Leni, moc krásně jsi to napsala. taky mě umřel tatínek, když mi bylo pět let. a přišel nový, vychovával nás spolu s mamkou. už tu nejsou ani jeden,bohužel.
OdpovědětVymazatpěkné adventní dny přeji. Majka
♥
OdpovědětVymazatmoc hezky jsi to napsala...
OdpovědětVymazat