Hlína a já....

...nerozluční.Nedávno se mě moje kamaráda zeptala ,jestli bych taky nechtěla dělat v životě něco jiného než keramiku.

Až po několika dnech,když vcházím do své dílny a vidím tu práci kolem sebe si uvědomuju,že nikdy nic jiného dělat nechci.

Tou kamarádkou je Katka,která se mnou roky pracovala.
Před měsícem odešla za svým snem.Bude mít své kadeřnictví a tak už je jenom dílna a já.Nemyslete si nic ,jsme stále ty nejlepší kamarádky ,jen jsme si každá šla po své cestě.V mojí kdysi pidi dílničce jsme tvořily keramiku skoro na kolenou a často jsme pracovaly až večer,kdy naše děti usnuly a třeba do dvou do rána,jsme dělaly zakázky.

V té době jsem netušila,že jednou budu mít krásnou velikou dílnu,myslela jsem si jak budu dělat keramiku ve velkém.

Ale když se nová dílna vytvořila uvědomila jsem si,že takto svoji práci dělat nechci,není to co by mě naplňovalo,dělat věci na kusy a tvořit jedno jako druhé.Po letech mi to všechno došlo.

Už jsem pár měsíců svobodná a tvořím ze srdce to co chci a vám se to i tak líbí.Mou společností jsou naši chlupáči.Když se nad tím tak zamyslím,když si opravdu něco moc přejeme a jdeme tomu trochu naproti ,splní se nám to.Jako malá jsem lezla sem do stodoly na půdu a malinkým okýnkem jsem se dívala do dálky.A představovala jsem si jak tady žiju.Mám starý dřevěný stůl a na něm svícen a kytku.Po letech tu skutečně sedím a mám ten stůl ,na něm svícen kde plápolá bílá svíčka.........jsem stará duše ,to vím už dávno.

Tak pár fotek z dílny ode mě.Je to moje velká láska a neskutečné zázemí.Lenka