čtvrtek 17. listopadu 2016

17.listopad 2016

.....dnes se těším do Prahy.Cítím,že musím jet a zase cítit tu atmosféru.Dobře si pamatuju 1989, kdy mě můj táta protáhl každou uličkou a davy lidí,kteří si přejí lepší život.Bylo to fascinující a neuvěřitelně to uteklo.

Jenže bych řekla,že se to všechno zvrtlo a i když se mi spousta věcí nelíbí.Tak ten kdo změnu chce by měl začít u sebe.Je to jednoduché,žít, být člověkem,vědomím proč na světě jsme.

Někdy mám ,bohužel často pocit,že nežijeme,lítáme,kupujeme nesmysly,obklopujeme se drahými věcmi a pak na to nemáme.Sami podporujeme,že nám po naší zemi jezdí tisíce kamiónů,které tyto nesmysly vozí.

Kam mizí tradice a láska k životu?To my sami si tvoříme atmosféru ,ve které žijeme.Chvátáme,bouráme,bolí nás hlava,jsme stále nemocní.

Co děláme pro druhé lidi?Nebo jen procházíme městem a rychle běžíme z práce domů a o víkend do nákupního centra?Na co zdravit souseda a popřát mu hezký den.Spěchám,nemám čas.Dokonce ani na vlastní děti.Můj táta by mě hnal,kdybych si dovolila na učitele.Dnes docela běžná věc,učitel,aby se pomalu bál děti učit.A přitom právě učitěl nás přece směruje a učí do života.

Děti, no taky jsem jezdila od 18let starou žlutou škodovkou,kterou mi táta dal.Ale musela jsem chodit do práce,abych měla na benzín a ukázat mu,že se taky umím postarat.Všechno jsem si musela zasloužit.

A myslím,že je to správné.Hodnotu pěněz jsme rozhodně znali.Tak to také praktijeme na synovi.Aby věděl jaké to je si peníze vydělat.Jenže dneska člověk přiletí z práce a my už na ně nemáme čas.

Kde začít s tou změnou?Každý musíme začít u sebe v to věřím já.Člověk má přece vyšší cíle,ŽÍT.

Přece nás nemůže dělat šťastnými,že máme plnou peněženku.Ta nás nezachrání před naším svědomím.

Můžeme si stěžovat,ale opravdu ruku na srdce tahle situace a všechno co se v naší zemi dějě ,to je prostě koloběh a každý na tom máme svůj podíl.

 

Politice vůbec nerozumím,vedení se mi rozhodně nelíbí.

Co s tím?Prostě jedu a snad nasaju naději co bude dál.Mám naší zemičku ráda.Lenka




6 komentářů:

  1. Milá Lenko, jsem ročník 76 a souhlasím naprosto se vším co píšete. Líp bych to nenapsala. Eva

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Leni,tato úvaha je to první,co dnes ráno čtu a jsem strašně ráda.Každičké slovo bych podepsala,je fajn,že jste to sem dala.Skvělý příspěvek v tyto uspěchané dny.Jen mám pocit,že tady to nepřečtou ti správní lidé,kterým by to k zamyšlení mělo být určeno :-(.Přeju jen samé klidné a zdravé dny.A děkuju.H.

    OdpovědětVymazat
  3. 👍 ✌ vic netreba slov ☺ Hezky den Radana

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Lenko, děkuji. Nějak se přestává nosit říkat věci nahlas...věci narovinu a nedej Bože od srdce a nezištně. Nějak víc se proplétá mezi lidmi strach, obavy a naštvanost ...Současně je nějak víc lidem spousta věcí jedno a nějak víc jen brblají v hospodě a ve frontě třeba na poště. Nějak mi to něco připomíná ... ale to jsem byla malá. Leni, šťastnou cestu, mám Tě rada. Už jen za to, že umíš svůj názor říci nahlas. Věrka

    OdpovědětVymazat
  5. Lenko, napsala jsi to přesně, já byl v roce 89 v prváku na technice, tak jsem měl dar prožívat vše jako student. Dnes jsme zvažovali, jestli do Prahy zase nejet, naše země se za svoje vedení musí stydět... ale nepřišlo nám, že opozice je tak úplně čistá a že má šanci něco změnit... ach jo. Napiš, jak bylo v Praze, jak jsi prožila dnešní den.
    Pavel

    OdpovědětVymazat
  6. Tak prosté a milé... děkuji, Leni :-)
    Radka z www.mojemaleradosti.blog.cz

    OdpovědětVymazat