Tvoříme si vlastní kůru....

zahrada je veliká, stále spousta větví a tak jsme se před dvěma lety rozhodli pro štěpkovač.

Zpracujeme skoro všechny větve a ještě z nich máme zajímavou domácí kůru do zahrady.

Nejvíce to baví tchýňulku, neznám houževnatějšího člověka, který se žene do každé práce a s chutí.

Je pro nás neskutečným darem a neuvěřitelným dobíječem energie:)))pro celou rodinu.

A protože už se pomalu pouštíme do prací okolo domu, zvelebování, rozhodli jsme se, že uděláme pergolu hned u domu. A tak musím pryč jabloň, srdce nám to trhá, ale postupně zjišťujeme, že střecha nám schází. Manžela čeká přes zimu broušení starých trámů ,které nám ještě dala stodola po stržení starého stropu před rekonstrukcí, velké překvapení a opět krásný dar na spoustu různých věcí.Nemusíme tak kupovat moc dřeva.

V létě jsme museli stále schovávat sedáky atd, při oslavě jsme se museli schovat domů, zrovna ten den pršelo:))Bohužel je to celkem bolestná ztráta, strom nám bude chybět, přeci jen už jsem jako malá z něj jablíčka trhala. Je pradva,že letos už nějak začal divně uvadat a jablíčka už jsou maličká rok od roku je to horší, hodně na vykrajování,proto rozhodnutí nebylo úplně těžké.Věříme, že střecha nám dá zase něco jiného praktického, docela se těším až tam jednou budu třeba sušit v zimě prádlo,mám to ráda. Snad se nám podaří i tak zachovat stodole krásný vzhled, pergola nebude moc veliká, ale i tak máme trochu obavy. Ale je to vývoj s kterým počítáme,že nás tady ještě pár změn čekat bude.

Vypadá to, že včera byl jeden z posledních dnů na zahradě, svítilo slunce a bylo krásné teploučko, ještě jsme si pochutnali na buřtech. Je to krásné, když je rodina pohromadě....