Už nemusím běhat k tátovi..

..když někam jdu a potřebuju se vidět v zrcadle. Díky táto za další kousek z tvých rukou. 

Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. No snažím se být trpělivá, protože na hlavu se určitě nepostaví. Je to takový kliďas, naštěstí jsem tu povahu trochu získala po něm a tak čekám i měsíce:))jen nesmím poslouchat ten ženský hlas uvnitř, kdy už to bude, to je doba....ovládat se je někdy fakt těžký:)

Když jsem nešla k tátovi domů, věřila jsem obrazu, který jsem viděla ve dveřích, taky mi to muselo stačit. Ale zrcadlo už stojí, nevím, kdy bude viset, ale takto už mi to stačí:))

A táto teď budu trpělivě čekat na tu knihovnu, tak dlouho jak bude třeba....vím, že budeš číst tyto řádky jako vše co tady píšu. Veřejně tě chválím, jsi nejlepší...už ani nespočítám, co vše jsi dokázal vyrobit a se vším jsi si poradil, co si tvá dcera přála.