...nevím proč, ale asi je to tím, že mi chybí slunce. Jakmile vysvitne, hned mám náladu umýt okna něco tvořit. Ale letos mi to opravdu moc nejde, dokonce máme v některých oknech ještě jehličí a hvězdičky. Tak doufám, že je dnes sundám:))
Tak bych vám ráda apoň ukázala kytičky, které si ráda kupuju do vázy vydrží i dva týdny.
Jsou tak něžné, je to vlastně keř voskáč nebo vax , u nás se pěstuje pouze ve sklenících, škoda protože ten bych na zahradu brala hned.
Za kus platím 49kč a do vázy mi stačí vždy dva.
Mám je už pár dní i na věnečkách, zapíchlé v mechu s hlínou, který jsem na věnečky přivázala. Jediná výzdoba, kterou letos máme.
Tak vám všem přeji krásné jarní dny a spoustu slunce prosím, prosím :)......
..potřebuju k životu barvy, příjemně mě nalaďují a dodávají mi energii.
A tak, když tak běhám po těch doktorech a bolest zad mi dokáže tak znepříjemnit život, musela jsem konečně nakoupit pár kytiček a udělat naše zelená okna ještě veselejší:)) takže, když mě při práci chytnou záda pohled na kytičky mě trochu rozveselí.
Jen je nezapomínat na noc schovávat, aby nepomrzly.
Asi je to věkem, ale nepamatuju, že bych takto remcala na zimu, ale snad už se to blíží a bude brzy tepleji. Ještě, že svítí to sluníčko.
Poprvé jsme si koupili křepelčí vajíčka, Matyáš je vyfoukl a udělali jsme si smaženky. Skořápky si schovám na výzdobu, jestli mě tedy ještě chytne chuť zdobit:)))jsou rozkošné a zdobení s nima je fakt krásné.
...srdečně vás zdravím po dlouhé době a děkuji všem kdo jeví zájem o fotky na mém blogu.
Pomalu se probouzím se zimního spánku a snad už to bude jen lepší. Letošní zima si mě nějak podala více než jindy a na mě padly opravdové chmury , které ne a ne odejít.
No a začínám přemýšlet co u nás doma změnit. A to posunout tohle a támto, většina z nás to potřebuje k životu, jen ty chlapi to nechápou:))
A tím,že přijde do obýváku velká knihovna, přišel na řadu náš kredenc, který tu stál v rohu z nouze, nevědělo se co s ním. Až manžel usoudil, že ho prodáme.
Tak jo prodáme, řekla jsem asi ještě v tom zimním spánku. Měla si pro něj přijet paní, ale najednou jako když do mě kopne. Tolik měsíců jsem čekala než nám ho vyrobí tak jsem těšila na ten babkovský kus a najednou pryč?
Tak jsem začala zkoumat náš prostor a najednou jako když bleskne, jsem viděla to co skoro dva roky ne. Sice se muselo posunout světlo, ale to také dopadlo dobře.
Bála jsem se ,že ztratíme prostor, ale opak je pravdou a kredenc už zase slouží jako kredenc.
Zvláštní jak se postupem času všechno vytříbí a mění i když nám to na začátku přijde nemožné:))
ps: vím, že někdo říká ta kredenc, já říkám ten, nevím proč lépe se mi to říká:)
Tak a přeji nám všem ať už konečně přijde jaro, teploučko a dobrá nálada.
Zase někdy ahoj Lenka
